Jedna kniha D.M. Ruize u mě způsobila malou životní revoluci. U jeho knihy Hlas Poznání jsem pochopil, jak svazující je posuzovat a odsuzovat cokoliv. Když si o někom byť jen v duchu řekneme „to je blbec“ , tak nám to brání v pozdějších ústupových pozicích, až poznáme, že ono je to s ním ve skutečnosti mnohem složitější, než se nám na počátku zdálo. A platí to úplně o všem. Je dobré být v pozici pozorovatele, ale neposuzovat a neodsuzovat. Tím je vlastně jinými slovy vysloveno poznání o moudrosti zahrnující v sobě obrovskou míru tolerance. Všechno o čem si myslíme, že je pravda, to všechno jsou jen naše interpretace, ale pravda to není. Učili nás je odmalička. Všichni to známe: „Není slušné chodit nahý … , mléko je zdravé …. „ a mnohé jiné. Jsou to jen názory své doby, jen interpretace skupin lidí, nic víc.

Děkuji za to poznání D. Miquelovi z celého srdce.