V tichu mezi myšlenkami - Když se ukotvíme v tichém pozorování, bez myšlenek

nepopsaný bílý list - moje jednání, konání, má vycházet z Boží Jiskry ve mě, z čistoty Zdroje, z Boha

zašpiněný kdečím - je zašpiněno chybami, které v životě vrším

toulám se a hledám - hledám a poznávám, to je můj úděl

a velmi často brečím - jedině přes utrpení skutečně Poznávám a posouvám se vpřed

pokaždé když najdu - vždy když skutečně něco pochopím

najdu sebe a najdu i skvrnu - najdu kousek podstaty bytí, prožiji poznání, pochopím chyby

najdu lásku, hmm lásku najdu - objevím co je podstatné. Prožiji lásku - princip bytí

sám sebe sobě najmu - tehdy mám chuť na sobě pracovat, zapřáhnout se do učení, obětovat se, najmout sám sebe do skutečné práce, sám sebe popohánět

křičím, když list je černý - a pak vidím, kolik chyb jsem nakupil a kolik práce je přede mnou

je tak těžké zůstat sebou - je tak těžké nepodléhat svodům okolí, je těžké držet vytyčenou cestu

a být si věrný - a být věrný vlastní podstatě

slzy kanou - skutečné Poznání si musím prožít skrze slzy

nashledanou - a chybování tím odplavím (?), (dvojsmysl - jednak pocit, že chybování odplavím a jednak i pochybnost, zda chybování odplavím)

list je těžký, slzy tíží - není to snadné v reálném životě

prosím Slunce, odpouštěj - ve světle je pravda, ke světlu se proto obracím. Slunce je naším ochráncem

a černou v bílou rozpouštěj - jedině princip světla a Lásky má moc rozpouštět a odpouštět

jen když se v ticho proměním - když se ukotvím uvnitř sebe v největší tichosti v roli pozorovatele

a svět nijak neměním - a nepokouším se konat na základě svého chtění

jen tehdy kal sedá - jen tehdy mohu zpozorovat jemné nitky souvislostí

jen tehdy - opravdu jen tehdy

jen tehdy můj list bělá - jen tehdy se podstata mého Poznání a jednání začne pročišťovat